Letmý pohled do historie nahlížení na duševní zdraví
Dříve se psychologie zaměřovala právě jen na diagnostiku a léčbu psychických poruch a na negativní aspekty lidského prožívání. Zjednodušeně řečeno na to, co nefunguje (až na výjimky - Frankl, Rogers, Maslow). V roce 1999 došlo k obratu. Psychologové - v čele s Martinem Seligmanem (otcem pozitivní psychologie) a Mihalym Csikszentmihalyim se začali zabývat zkoumáním "nejlepších kvalit života".
Dá se říci, že do nového tisíciletí se psychologie převážně zaměřovala na stav do bodu 0. Bod 0 je moment, kdy nemáme žádnou diagnózu, měli bychom tedy být zdraví. Nicméně bod 0 mnohdy nestačí. Je potřeba jít nahoru.
Po roce 2000 se výzkum začal orientovat na pochopení a rozvoj silných stránek osobnosti, ctností, optimismu, spokojenosti a celkové kvality života. Martin Seligman a další vědci prosadili myšlenku, že zkoumání pozitivních aspektů, jako je štěstí, smysl života a vnitřní zdroje, může vést k lepší prevenci psychických onemocnění a k celkovému zlepšení duševního zdraví a pohody. Díky za to :-).
Duševní zdraví jako soubor různých oblastí
Duševní zdraví je komplexní stav, který zahrnuje emoční rovnováhu, ale i sociální, kognitivní a fyzické aspekty našeho života. Nejde pouze o to, abychom nebyli nemocní, ale abychom se cítili naplnění a byli schopní zvládat výzvy, které nám život přináší.
Duševní zdraví zahrnuje tyto složky:
- Emoční složka: Schopnost prožívat celou pestrou škálu emocí a zároveň je dokázat pojmenovat a regulovat.
- Vztahy: Kvalitní vztahy s rodinou, přáteli a kolegy, které nám poskytují bohatou síť a dávají nám pocit bezpečí a sounáležitosti.
- Kognitivní funkce: Jasné myšlení, schopnost řešit problémy a učit se novým věcem.
- Smysluplnost a životní cíle: Pocit, že náš život má smysl a že někam směřujeme.
Duševní zdraví lze rozvíjet. Můžeme se zaměřit na výše zmíněné složky a o ty se starat a kultivovat je. Pozitivní psychologie se zaměřuje na rozvoj příjemných emocí, jako je radost, vděčnost nebo láska. Tyto emoce nám pomáhají vybudovat resilenci – schopnost zotavit se z náročných životních situací a růst díky nim. Duševní zdraví tedy znamená nejen umět zvládat nepříjemné stavy, ale také aktivně budovat a rozvíjet své vnitřní zdroje.
Jak se z bodu 0 dostat nahoru?
Řekněme, že jste v situaci, kdy netrpíte žádným diagnostikovaným duševním onemocněním, ale přesto nemáte pocit spokojenosti v životě. Možná máte pocit, že vám život protéká mezi prsty a je nemastný, neslaný. Co v takové situaci můžete dělat?
- Sebepoznání a uvědomění si vlastních hodnot
Sebepoznání? Vždyť se znám, žiju se sebou nosnstop 20, 30, 40, 50... let! Běžně žijeme, ale nezamýšlíme se. Troufám si říct, že každý člověk by byl schopen určit, jestli je introvert nebo extravert. Dost možná taky jestli je výbušný nebo kliďas.
Ale dokázali byste z fleku seřadit seznam svých 5 základních hodnot? Znáte své triggery (spouštěče - situace nebo podněty, které vás spolehlivě nepřiměřeně vytočí)? Znáte své zdroje? Máte vydefinovaný svůj životní smysl, cíl nebo alespoň směr? Víte, co vám dodává energii a co vám ji bere? Dokážete vyjmenovat svých 10 silných stránek? Znáte své slepé místo? Znáte své typické myšlenkové vzorce a mindset? Víte, jak se opakovaně projevujete ve vztazích a jak vás vnímají druzí?
Pokud ano, je to super! Pokud ne, je fajn na tom zapracovat. V momentě, kdy se dobře znáte dokážete svůj život lépe směrovat.
K sebepoznání může vést cesta skrze psaní deníků, meditaci, zastavení se nebo pozorování sebe v zátěžových situacích. Využít se dají sebepoznávací kurzy, koučování nebo terapie.
- Jemnost emočního rozlišování
Za den prožíváme desítky až stovky emocí. Prakticky bez nich nejde existovat. A přesto existují lidé, kteří dokážou určit, že jim je dobře nebo špatně, případně že mají strach nebo jsou překvapení. A dál už nerozlišují. Mají pocit, že to stačí. Nestačí :-).
Umět jemně rozlišovat a pojmenovat emoce, které cítíme je základem emoční inteligence. Díky tomu lépe rozumíme svým potřebám a svému chování. Také mezilidské interakce jsou jednodušší a příjemnější mezi lidmi, kteří jsou emočně zdatní.
Jak tedy začít své emoce poznávat? Můžete začít třeba tím, že si budete všímat, jak se v průběhu dne cítíte. Nenacházíte slova? Vytrvejte, hledejte je. Když najdete správný výraz pro svou aktuální emoci, uleví se vám. Můžete použít třeba emoční tahák, což je seznam nejčastěji prožívaných emocí.
Pokud se vám výše zmíněná aktivita daří, jděte ještě dál. Zaměřte se na příjemné emoce a zkoumejte, kdy je zažíváte. Následně si do života přizvěte více aktivit, kdy tyto emoce cítíte. Uvidíte, jak vaše spokojenost vystřelí nahoru.
Další metodou, jak prožívat více příjemných emocí je trénink vděčnosti. Každý večer se ohlédněte za uplynulým dnem a najděte 3 momenty, za které jste vděční, které vás potěšily. Mohou to být maličkosti, jako je chvilka strávená na sluníčku. Pravidelný trénink vděčnosti vede ke spokojenějšímu emočnímu prožívání.
Po přečtení tohoto odstavce si na chviličku zavřete oči. Představte si, že ode dneška uplynul jeden rok a vy jste v životě naprosto spokojení. Nic vám nechybí. Co děláte? Jakou máte práci? Jak trávíte volný čas? Jakými lidmi se obklopujete? Jak u toho vypadáte? Jak se cítíte? Jaké myšlenky vám běží hlavou? Dejte této představě několik minut a nebojte se ji rozvinout.
Hotovo? Povedlo se? Pokud ano, tak jste si možná právě načrtli svou cestu ke spokojenosti. Pokud vás ta představa nadchla, můžete se zamyslet nad tím, jaké kroky podniknout, aby nezůstalo jen u snu, ale aby se přetavil v realitu.
Možná jste zjistili, že jste od svého snu jen kousíček, možná jste ale na hony vzdálení. Jde ta fantazie upravit? Aby byla více realistická? Nebo je realistická, ale složitá? Pokud ano, můžete využít služeb koučů nebo terapeutů, aby vám pomohli tuto cestu zvládnout.
Japonci přišli s myšlenkou, že když máme důvod vstát ráno z postele (=smysl života), dosáhneme spokojenosti. Tento koncept pojmenovali IKIGAI. Jedná se o činnost nebo práci, která spojuje 4 aspekty:
- opravdu rádi ji děláme
- jsme v tom dobří
- svět nebo alespoň někdo v něm to potřebuje
- můžeme za to být placeni
Smysl života se může průběžně měnit, je to normální. Proto je dobré si jej čas od času zrevidovat a sledovat, zda jej v životě naplňujeme.