Pro mnohé lidi může být psychoterapie nebo návštěva psychologa velkým strašákem. Stále se setkávám s přesvědčeními, že tuto formu pomoci vyhledává jen někdo, kdo je blázen nebo slaboch. Někteří lidé se bojí stigmatu, případně, že by jim návštěva odborníka mohla v budoucnu přinést problémy - kdyby se to dozvěděla rodina nebo v práci. Je to škoda, lidé se zbytečně trápí, místo aby své problémy efektivně řešili. 

Naštěstí se tento názor pomalu stává minulostí a ve společnosti je vidět čím dál větší osvěta. Možná, že když proces terapie bude zbaven aury bláznovství a tajemna, pomůže to k normalizaci a přijetí.

V začátcích studia, když jsem sama řešila úzkosti, tak jsem si taky dávala pozor, aby o tom nikdo nevěděl. Zdráhala jsem se vyhledat pomoc a brala to jako selhání. A to jsem studovala psychologii :). Mám tedy velké pochopení pro ty, kteří tuto představu mají stále. Pojďme tuto představu rozbít a popsat si, jak proces psychoterapie vypadá.

První setkání: nejlepší možnost, jak rozptýlit obavy

Vím, že udělat první krok může být obtížné – a proto se snažím, aby atmosféra byla co nejvíce uvolněná a příjemná. Při příchodu do "terapeutovny" vás uvítám papučemi a šálkem čaje (v létě zůstávám u vody). Věřím, že se v prostoru máte cítit dobře, takže v něm najdete pohodlná křesla, svíčky a množství květin. 

Na začátku se můžete zeptat na cokoliv, co máte na srdci. Jde mi o to, aby se vám se mnou spolupracovalo dobře a je možné, že potřebujete nejprve vědět něco o mě nebo mé práci, než se přesuneme k vám.

Pak se začnu ptát já - co vás přimělo se objednat? Co by pro vás bylo dobrým výstupem z dnešní schůzky? Jak poznáte, že stálo za to ke mě přijít? Můžeme se zaměřit na horizont prvního setkání nebo také na výsledek dlouhodobé spolupráce. V této fázi se soustředím na naslouchání. Chci pochopit, jak se cítíte, jaké výzvy aktuálně prožíváte a co si přejete ve svém životě zlepšit. Není na to jediný správný návod nebo postup. Vy mluvíte, já se doptávám.

Společně si stanovíme cíl spolupráce. Dál už je průběh prvního setkání velmi individuální. Někdy celou hodinu mluví klient, protože přináší barvitý a komplexní příběh, někdy jdeme rovnou k jádru. Ať tak nebo tak, snažím se být maximální oporou a respektuji vaše tempo.

ORS pro měření pokroku

Jedním z nástrojů, které ve své praxi využívám, jsou tzv. ORS škály (Outcome Rating Scales). Tyto škály představují jednoduchý a efektivní způsob, jak měřit vaši aktuální úroveň pohody a sledovat, jak se vyvíjí váš stav v průběhu terapie.

ORS škály jsou krátké dotazníky, které vás požádají o zhodnocení vašeho pocitu pohody v několika klíčových oblastech vašeho života – například osobních vztahů, práce, sebevnímání a celkové spokojenosti. Tato metoda je velmi užitečná, protože nám umožňuje získat objektivní zpětnou vazbu o vašem stavu a zároveň vám pomáhá vidět pokrok, který během terapie uděláte.

Na prvním sezení vás požádám o vyplnění ORS škály, což nám společně pomůže pochopit, kde se nacházíte a jaké jsou vaše aktuální potřeby. Výsledky pak využijeme k formulaci zakázky – tedy konkrétních cílů, na kterých budeme pracovat. Díky pravidelnému měření se můžeme společně podívat, jak se vám daří a jestli naše strategie vedou ke kýženým výsledkům. 

Co dál?

Teď už jsme seznámení, tušíme, který problém vás do terapie přivedl a možná se rýsují první obrysy cíle, kam chceme dojít. 

Jak často a po jak dlouhou dobu se budeme potkávat?

Asi jako všechno v terapii, i tohle je velice individuální a frekvenci sezení vždy domlouváme společně. 

• Týdenní sezení: U některých klientek/tů, kteří procházejí intenzivním obdobím, krizí nebo mají specifické cíle, může být užitečné setkávat se každý týden. Tato frekvence umožňuje pravidelnou podporu a rychlejší reakci na aktuální potřeby.
• Setkání každé 2-3 týdny: Pro většinu klientek/ů, kteří přichází s pomalu se vyvíjecími problémy nebo se zaměřují na seberozvoj či udržovací terapii, doporučuji setkání v intervalu 2 až 3 týdnů. Tento interval je ideální pro hlubší zpracování emocí a zároveň dává čas na implementaci naučených strategií do každodenního života.
• Měsíční sezení: Pokud se jedná o seberozvoj nebo udržovací terapii, kdy už máte vytvořený pevnější základ a potřebujete pouze občasnou kontrolu a podporu, může být vhodné domlouvat se přibližně jednou měsíčně.

Doba, kterou se rozhodneme věnovat terapii, je -jak už asi tušíte- také individuální. Záleží na vašich osobních cílech, možnostech... Pokud přicházíte s konkrétním, izolovaným problémem, je pravděpodobné, že i terapie bude krátká. Jedná-li se o komplexní a dlouhodobý problém, tak i terapie bývá delší. 

Vždy se domluvíme na tom, co vám bude nejvíce vyhovovat, a případně po několika sezeních můžeme frekvenci nebo délku setkání upravit podle aktuálních potřeb. V každém případě jsem pro efektivní řešení a nerada terapii uměle prodlužuji. Ačkoliv každý klient přichází s jiným cílem, tím mým je, aby byl se každý dostal do bodu, kdy je schopný převzít duševní zdraví do vlastních rukou.

Proč to nevzdat po prvním sezení?

Určité procento klientů -nejen mých, ale obecně- přijde na první terapii a pak už nepřijdou. To se stává. Je možné, že se někdy problém vyřeší, ale obvykle je kámen úrazu někde jinde. 

Chtěla bych vyzdvihnout, že psychoterapie je dlouhodobější proces a je škoda ji opustit po prvním sezení. Stává se, že si terapeut a klient nesednou na první dobrou, pak je to v pořádku. Někdy ale klient čeká po prvním sezení zázračnou změnu, ta ale často nepřichází. Někdy je oťukávací fáze delší a k hlubšímu pochopení nebo změně situace dochází až za nějaký čas. To je přirozené - problém také obvykle nevznikl za 50 minut :-).

Občas zažívám také to, že po prvním sezení cítí klient velkou úlevu a má pocit, že je hotovo. Může se to stát, dokonce ta úleva po prvním sezení přichází poměrně často, protože se věci daly do pohybu, řeší se. Ale možná o to důležitější je vydržet a využít takový dobrý start pro hlubší práci.

Každá efektivní terapie by měla mít oboustranně odsouhlasené ukončení. Je to proces a ukončení je jeho součástí.

Je to celé jen o mluvení?

Rozhovor je stěžejní. Pravděpodobně budeme většinu sezení mluvit. Běžnou součástí terapie jsou i doplňkové techniky nebo využívání pomůcek. 

Mezi nejčastější patří:

• Dechová cvičení, relaxace, meditační cvičení: Tyto techniky využíváme hlavně v problematice stresu a zvládání náročných emocí.
• Práce s myšlenkovými vzorci: Typicky negativní myšlenky a automatické reakce výrazně ovlivňují naši náladu. Společně se naučíme, jak tyto vzorce rozpoznat a změnit je k lepšímu.
• Práce s emocemi: Emoce cítíme. Málokdy je ale umíme správně uchopit, pojmenovat nebo zpracovat. Řekla bych, že práce s emocemi je alfa a omega terapie. Kdo svým emocím rozumí a umí s nimi pracovat má napůl vyhráno.
• Vizualizace: Můžeme si vizualizovat váš cíl, žádoucí stav, kam se chcete dostat. Posílíme tím vnitřní motivaci a snáze se nám budou hledat cesty k jeho dosažení.
• Využití karet: Ať už se jedná o karty hodnot, úžasné Dixit obrázky nebo třeba emoční karty - díky jejich použití se nám otvírají další dimenze. Některé situace a prožitky je náročné popsat slovy a karty mohou lépe reflektovat pocity, které zažíváme.
• Kreslení: Já sice používám arteterapeutické techniky velmi okrajově, ale i tak se může stát, že občas vytáhnu papír a pastelky a něco společně nakreslíme. 
• Práce s tělem: Nedělám pohybovou terapii ani se klientů nedotýkám, ale tělo beru jako neoddělitelnou součást. Ačkoliv nijak fyzicky necvičíme, pracujeme často na uvolnění různých částí těla nebo mapujeme propojení emocí s tělesnými prožitky.

Jak vidíte, věcí, které se dají zařadit do terapie je celá řada. Vždy ale vycházím z potřeb každého klienta a nikoho nenutím do ničeho, co mu není vlastní nebo nepřipadá přínosné. 

Co je ještě dobré vědět?

Terapie je důvěrný proces. Totožnost klientů neodhaluji , ani nesděluji detaily z terapie žádným dalším osobám (pokud se s nimi specificky nedomluvím). Výjimkou jsou trestné činy - tady existuje zákonná povinnost spáchání trestného činu hlásit v momentě, kdy se o něm dozvím. 

Doufám, že je teď pro vás proces terapie uchopitelnější a snad jsem zmírnila i vaše případné obavy :-)

Jestli vnímáte, že nastal čas vzít duševní zdraví do svých rukou, ozvěte se mi. Velmi ráda vám ukážu, jak vám psychoterapie může pomoci vybudovat pevnější a radostnější základy ve vašem životě.

Pro více obsahu můžete sledovat můj Instagram @jana.schee.psycholog nebo Forendors.

                             ↓ Zajímá-li Vás můj příběh, naleznete ho v sekci "O mně" ↓