Psychoanalýza, KBT, Gestalt, Narativ, Humanistický, PCA, Solution Focus, ACT, Integrativní, Existenciální, Biosyntéza, Systemika, Pesso Boyden atd. atd. atd... Přístupů jsou desítky! Někdy jsou mezi směry jen drobné rozdíly, jindy stojí na úplně jiné filozofii. Uf!

To zní, jako by před výběrem terapeuta bylo potřeba absolvovat minimálně jeden seminář pro orientaci v psychoterapeutických směrech :-). Není to nutné. Ačkoliv má každý směr svá specifika, pro kvalitní výsledek není stěžejní se v nich orientovat.

V dnešním článku se dozvíte podle čeho si vybrat psychoterapeutku nebo psychoterapeuta, na co si dát pozor a proč se vlastně nemusíte vyznat ve všech psychoterapeutických směrech.

Představte si svého zubaře, praktickou lékařku nebo gynekoložku. Ve svých útrobách zajisté nechcete nechat hrabat kdekoho, ale pravděpodobně vám u výše zmíněných bude stačit nějaký doklad o odbornosti a případně dobré recenze, troška lidskosti a empatie. 

Při výběru psycholožky/psychologa nebo psychoterapeutky/psychoterapeuta je potřeba lidskosti, empatie a sympatie mnohem větší. Jelikož je psychoterapie převážně o vztahu a dialogu, je naprosto zásadní, aby klient a terapeut dobře ladili.

Proč je terapeutický vztah tak důležitý?

Studie "The Empirical Case for the Common Factors in Therapy", která zkoumala, co je pro úspěšnou psychoterapii zásadní odhalila, že mnohem větší roli, než směr, ve kterém je terapeut "vycvičen" nebo techniky, které s klienty používá, v úspěchu terapie hraje kvalita terapeutického vztahu. 

Vzájemná důvěra, pochopení, nesouzení a respekt jsou základem každého úspěšného terapeutického vztahu. V bezpečném a podpůrném prostředí se klienti mohou otevřít a efektivněji pracovat na svých problémech.

Podle čeho tedy vybrat psychoterapeutku nebo psychoterapeuta? 

Z toho, co jsem psala výše vyplývá, že je dobré vybrat si takového odborníka, ke kterému pociťujeme určité sympatie a důvěru. Nicméně, v první řadě je ještě důležitější dívat se na odbornost psychoterapeuta. Je potřeba, aby měl Mgr. titul v psychologii nebo příbuzných oborech a k tomu absolvoval nebo minimálně procházel psychoterapeutickým výcvikem, který je akreditován Českou asociací pro psychoterapii (ČAP). 

V momentě, kdy daný odborník splňuje tato kritéria, tak je vhodné, aby sám byl členem ČAP. Pro získání členství musí splňovat požadavky na vzdělání, výcvik, pravidelné další vzdělávání formou specializačních kurzů a podstupuje pravidelnou supervizi své práce. Členstvím se zavazuje k dodržování etického kodexu.

Velkou otázkou jsou reference. Ke mně samotné chodí dost lidí na doporučení svých známých, kteří "prošli mýma rukama". Mě osobně to velmi těší, musím ale upozornit, že i tady se dá šlápnout vedle. Co a kdo vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat jinému. To stejné platí o veřejných recenzích. Nicméně je jasné, že pokud u někoho narazíte na samé negativní recenze, je pravděpodobné, že dotyčný dělá některé věci objektivně špatně.

Otázka referencí je celkově složitější. Dle etického kodexu by psychoterapeuti neměli zveřejňovat reference svých klientů na svých stránkách, sociálních sítích ani je nikde jinde využívat za účelem získání nových klientů nebo jako doklad kvality své práce. Pravděpodobně to neplatí o recenzích na Google apod., kde je klienti píšou sami od sebe a jejich moderaci nemá terapeut pod kontrolou.

Jak předem poznám, zda mi bude vyhovovat styl psychoterapeutovy práce a zda s ním navážu dobrý vztah?

Předem těžko :-). V dnešní době by měl mít každý webové stránky. Něco nám mohou sdělit fotografie, celkový vzhled a ladění webu, často můžete vidět, jak to vypadá v terapeutovně a zda je vám prostor příjemný. Web obsahuje i texty a určitou sebeprezentaci, ze které taky můžete vycítit, jestli s ní ladíte nebo ne. 

V dnešní době narůstá na popularitě prezentace na sociálních sítích. Jednak je to jeden z marketingových kanálů, jednak je to cesta, jak může psychoterapeut nastínit něco ze své expertízy, filozofie, způsobu práce nebo témat, se kterými pracuje. Pro klienty je to skvělá forma psychoedukace a alespoň drobný náhled na to, zda je mu dotyčný sympatický a uměl by si spolupráci s ním představit. Samozřejmě i tady je potřeba myslet na to, že je to stále součástí prezentace a realita se může malinko lišit. Máte-li zájem, můžete kouknout na mou sebeprezentaci na Instagramu.

Nejlépe "chemii" mezi vámi a terapeutem otestujete tak, že to prostě zkusíte :-). Objednáte se na sezení a uvidíte, zda to bude fungovat. Stává se, že to i po důkladném výběru neklapne na první dobrou a vy budete muset hledat dál. Nevzdávejte to! Psychoterapie vám může významně obohatit život.

A opravdu se není třeba dívat, jakým psychoterapeutickým směrem terapeut kráčí?

Ano i ne. Mnoho klientů to vůbec neřeší a to je v pořádku. Psychoterapeut by měl být schopen reagovat na požadavky klienta, měli by si společně určit zakázku a kontrolovat její plnění. Jeden psychoterapeut na to půjde zleva, druhý zprava, třetí obloukem :-). 

Někteří klienti mají alespoň základní přehled o psychoterapeutických směrech a filozofie nebo způsob práce některého z nich jim je bližší. Tady je to patrné hlavně u těch výrazných směrů - hlubinné přístupy (např. psychoanalýza), kde se pracuje s nevědomím a jde se hodně do minulosti; dále třeba gestalt, kde se soustředí na "tady a teď"; KBT, kde se (mimo jiné) identifikují a napravují chybné myšlenkové vzorce a přesvědčení o sobě a větě. Takhle by se dalo pokračovat.

Alespoň základní rozlišení je fajn znát, protože jako klienti můžete tušit, zda se chcete hrabat v (třeba i zapomenuté) špíně minulosti nebo spíše chcete pracovat s emocemi, prožitkově či se zaměřit na aktivní řešení svých problémů. I tak myslete na to, že vám mnohé zajímavé přístupy mohou unikat.

Obezřetná jsem v momentě, kdy slyším, že klient hledá například KBT, protože někde slyšel, že je nejlepší na "něco" (dosaďte si cokoliv:-) ). KBT má poměrně dobře standardizované protokoly a dobře se vědecky zkoumá, proto často vychází jako "nejlepší". Tento názor se stále objevuje, ačkoliv tyto výzkumy mají mnoho limitů a neodráží realitu. Můžete si říct, že s KBT neuděláte chybu, nicméně se zbytečně obíráte o další bohaté možnosti, které svět psychoterapie nabízí. 

Pozor na "terapeuty"

Psychoterapie není v českém zákoně ukotvená (ale pracuje se na tom!). Slovem "terapeut" se může onálepkovat prakticky kdokoliv, kdo má dost kuráže a drzosti.  Navíc existuje i mnoho "výcviků" a kurzů, které jsou spíše ezo a s psychoterapií nemají mnoho společného. Nemají požadavky na vzdělání, vychází z neověřených podkladů a pracují s pochybnými metodami.

Tito lidé často nabízí rychlá řešení vhodná na všechny problémy (žádná psychoterapie nemůže nikomu zaručit žádoucí výsledek předem a rozhodně nemůže slibovat vyřešení jakýchkoliv obtíží). Často se nebojí říci si o velmi tučné částky. Jejich vzdělání dohledat nelze nebo je "v mlze" - typicky se objevují věty jako "dlouhé roky studia a absolvování nesčetného množství kurzů".

Tito terapeuti mohou na klienty vyvíjet tlak nebo se chovat neeticky.

No a co když to funguje? Můžu to aspoň zkusit, nemůžou mi ublížit.

Můžou. Ne nadarmo trvají psychoterapeutické výcviky okolo 5 let (4-7), navazují na předchozí odborné vysokoškolské vzdělání a i po jejich dokončení je potřeba se nadále vzdělávat. Neodborně vedená psychoterapie může způsobit vážné psychické obtíže. Mohou vyplout a neošetřit se traumata z minulosti, může dojít i ke zraněním novým.

Psychoterapeuti se zavazují dodržovat etický kodex a pracovat pod supervizí, tzn. sami dochází za někým, s kým řeší svou práci, odhalují svá slepá místa a konzultují postupy u nejsložitějších případů. 

Ani jedno z výše zmíněného neodborné "terapeuty" obvykle nezajímá. 

A proč na to celé upozorňuji? Protože je těchto lidí opravdu, ale opravdu hodně. A často jsou hodně vidět a slyšet, protože se nebojí svou pravdu hlásat a slibují zázraky. Na Facebooku existuje skupina psychošmejdi, kde se každou chvilkou objeví nějaký nový nalezenec. Ostatně před časem vznikl i jeden dokumentární snímek - Infiltrace, kde byly praktiky jednoho pochybného centra péče o duševní zdraví AKTIP odhaleny.

Co říci závěrem?

Vcelku jsem se rozepsala :-). Zásadní pro mě je, ať si z textu odnesete to, že psychoterapeut má mít patřičné vzdělání, výcvik, supervizi své práce a měli byste si s ním umět představit navázat kvalitní vztah - tzn. by vám měl být sympatický. Můžete si vybírat i podle výcviku, kterým prošel, ale neupínejte se zbytečně k jednomu. 

A dejte si pozor na šarlatány. :-)

Pro více obsahu můžete sledovat můj Instagram @jana.schee.psycholog nebo Forendors.

                       ↓ Zajímá-li Vás můj příběh, naleznete ho v sekci "O mně" ↓